Farní kostel v obci
se připomíná již v roce 1352 v knihách konfirmačních. Jeden z farářů,
Albert, byl uveden na faru v Kroučové 19.července 1415, tj. čtyři dny po upálení
Mistra Jana Husa v Kostnici. Do úřadu jej uváděl hředelský farář Hanslín.
Po něm zde byl farář Ondřej, kterého do úřadu uvedl dne 21. července
1417 hředelský farář Bartoloměj. Dále
byl na faře znovu farář jménem Petr. Protože se píše, že faráři
Petrovi daroval Jan Prudek ze Lhoty roku 1418 půl lánu a ještě tamnímu záduši
lán pole. Okolo roku 1623 fara v Kroučové zanikla. Není zřejmé kam byla přifařena
Kroučová v letech 1623 až 1728.
O
Dále se uvádí, že na počátku 15. století patřila Kroučová, nebo
také Kroučov, Jaroslavovi z Nevida, jenž měl panství-manství v sousední
Lhotě. Jaroslav z Nevida dostal od krále Václava v roce 1402 celkem osm pustých
lánů ve Lhotě za to, aby vyzbrojen kuší, v čas potřeby na Křivoklát k
obraně hradu na koni se dostavil. Část tohoto manství po Jaroslavovi držel
panoš Jan Prudek z Brloha, později psaný ze Lhoty. V souvislosti s jeho
osobou je psáno, že Kroučovou vlastnil v roce 1411 Jan Prudek ze Lhoty, který
v roce 1411 kostel v Kroučové nadal ( rozuměj postavil ).
Jan Prudek ze Lhoty byl asi příbuzný Jaroslava z Nevida. Vedle něho
totiž část majetku připadla též dceři Jaroslava z Nevida Kateřině.
Soudit tak lze proto, že Kateřina, která se provdala za Zdislava z Hořešovic,
sou
Z pozdější doby je známa událost z roku 1434, když se píše, jak
se dne 9. června toho roku utkal v lité bitvě v lese zvaném "Leneska",
na táhlém hřebeni Džbánu u vsi Řevničova pan Jakoubek z Vřesovic (
Jakoubek z Bíliny ), podporovaný svými spojenci, s panem Alešem Holickým ze
Šternberka, jenž byl podporován mnoha pány kraje Plzeňského a posádkou
hradu Karlova Týna (Karlštejna), kteří měli asi 250 jízdních a 3500 pěších
lidí. V tomto boji padlo asi 150 lidí. Padlí vojáci byli pochování u kroučovského
kostela, roku 1411 vystavěného, do dvou šachet. Na jejich zbytky a kosterní
pozůstatky se přišlo při přestavbě kostela v Kroučové
v roce 1903 až 1905.
Kolovrati drželi Kroučovou do roku 1523, kdy ji spolu s hradem Pravda,
několika dvory a úroky na vesnicích, dědicové Jana Mašťovského z
Kolovrat, jeho synové Jan, Beneš a Václav, prodali Děpoltovi z Lobkovic za
12.500 kop míšenských grošů. O něco později patřila Kroučová Dětřichu
(Jetřichu) Reichlovi z Reichu, který získal toto zboží, spolu se tvrzí,
dvorem a vesnicí Srbčí roku 1535. Po Reichlovi, který zemřel v roce 1575,
zdědila Kroučovou, Pozdeň, Hořešovice, Pochválov a dvory kmecí v Žichovci
a Čeradicích jeho dcera Kateřina, která se provdala do rodiny Žďárských
ze Žďáru. Tato rodina sídlila od poloviny 14. století na tvrzi Žďáru u
Kadaně. V roce 1543 byli také majiteli Kladna. Je také uváděno, že Žďárští
měli v Kroučové počátkem 17. století zámeček a dvůr. Zámek měl být
postaven někdy na konci 16.stole
kostelu
dochoval dodnes. Dvůr, který zde rod Žďárských měl, byl částečně určen
pro chov tehdy velmi módního psího plemene, chov chrtů, protože pan hrabě
Žďárský byl vášnivým lovcem a pro lov tyto chrty také choval. Uvádí se
, že v 16. století bylo v Kroučové spočteno 16 starousedlých hospodářů,
velký dvůr a zámek, jehož majitelem byl hrabě Žďárský. Poddaní museli
kromě jiných prací sypati obilí pro chrty - totiž 1 korec žita a tolikéž
ovsa. Chrtů bylo užíváno pro honitbě. Od jmenované dávky byli osvobozeni
sousedé v č. 18 a 19, poněvadž chrty ve svém domě krmili.
Toto je velmi zajímavé, protože první zmínky o obyvatelích Kroučové
pocházejí z Berní ruly, která byla z roku 1654 a další pak z Tereziánského
katastru. Podle ruly je uváděno 11 usedlých hospodářů a označení čísel
popisných bylo zavedeno až v roce 1770. Možná že se ale na úbytku usedlostí
a občanů podílely pobělohorské události. Tedy události po prohrané bitvě
na Bílé Hoře v roce 1620.
V majetku rodu Žďárských zůstala Kroučová opět více jak sto let.
V letech, kdy byla Kroučová majetkem rodu, uskutečnila se roku 1620 také
bitva na Bílé hoře. Na tuto bitvu bezprostředně
navazuje jedna z nejtemnějších kapitol historie naší země, kterou
bezesporu byla třicetiletá válka. Počínající nástup Habsburků na náš
trůn a následných 300 let poroby Čechů ze strany Rakouska. Také události
po prohrané bitvě českých stavů na Bílé hoře a poprava 27 českých pánů
v roce 1621 na Staroměstském náměstí znamenaly zhoršení poměrů v zemi.
Přišly konfiskáty panství, změna majitelů, což se dotklo i naší obce.
Do této doby také spadají první zmínky o pravděpodobně o jednom z nejstarších
rodů kroučovských rolníků a sedláků, rodu Fejfarů. K jejich rodu, a také
k bitvě na
K.H: Karpatějev
" Kroučovská lípa "
1.
"Ta kroučovská lípa
2. Na ta moje slova
leccos viděla...
děl Fejfarův děd;
Věru drahné časy
"Poslyšte děj
krátký,
přešly přes ní asi
jejž jsem od své matky
než tak vyspěla "
slyšel vyprávět "
3.
Když na Bílé hoře
4. "Rychle sedni na kůň
zmlkal boje ryk,
a jeď k
domovu,
na svého rejtara
zajeď do Kounova,
Jiřího Fejfara
zda pan Adam znova
vzkřikl hrabě Šlik
stát chce ve slovu...
5.
Pak-li nezapomněl,
6. Rejtar na kůň sedl
ať v zítřejší den
prchal do dálky
ruše v Slaný jede,
stíhán nepřítelem
vlasti zle se vede
až teprv s večerem
já jsem připraven...
stanul u Králky
7.
Zvlhlým zrakem objal
8. Pak jel zvolna ke vsi
ten svůj rodný kout,
jaksi nesměle...
šeptal:" Země rodná
A tu, co to vidí ?
vypiješ až do dna
Světlo, hlasy lidí,
všecku žluč a rmout..."
zpěv zní v kostele...
9.
Pobídl vraníka
10. A jak tělo sláblo
a sáh´ na bok si,
a jak ztrácel sil,
kule nepřítele
aby
již byl doma
uvázla mu v těla
bezkrevnýma rtama
kdesi za Doksy.
nebesa
prosil...
11.Konečně
vjel do vsi,
12. Přemáhaje mdlobu
soumrak z lesa táh´ ...
vztyčil
se a vzkřík´
Lid se valí z chrámu
"Boj skončil
neblaze,
on zří tátu, mámu -
vše
prchlo ku Praze,
leč jen jako v snách...
bránil
se jen Šlik...
13.Marně
jste v kostele
14. V rukou matky skonal
Boha prosili....
posel
neblahý,
Nedořek´, a s koně
jenž v
rodnou dědinu
padal šavli zvoně,
zlou přivez´
novinu
než jej chytili.
z bitvy u
Prahy...
15.
Příštího pak jara
právě v místě tom
kde dokonal rejtar
mladý Jiří Fejfar
sazen byl ten strom....
Pozn. Míněn je tu Jan Adam z Nostic, sezením na Kounově, který se
sice odboje činně nezúčastnil, ale držel s direktory. Ve chvíli, kdy u
Rakovníka mnozí pro vlast krváceli, pan Adam ukryt byl s rodinou na zámku v
Libochovicích, uchýliv se tam před vzbouřenými sedláky, před nimiž z
Kounova prchl, a kterými byl obléhám v Libochovicích. Teprve sám "zimní
král" musel se ho ujmouti listem ze dne 31. října 1620, v němž
libochovickým rozkázal, aby násilí hned zanechali. Když se sedláci rozešli,
vrátil se Nostic do Kounova a zatím došlo k bitvě na Bílé Hoře. ( L.H.Karpatějev)
Další záznam o historii Kroučové pochází z roku 1688-1689, kdy
obdržela Polyxena Lidmila ze Žďáru, provdaná ze Šternberka, za svůj podíl
dvůr Dobrou se vsí Dobrou, Družec, Doksy, Pozdeň se dvorem, Kroučovou, Pohořelice
se dvorem, Podol, Přítočno se dvorem a vesnici Kamenici.
V letech 1696 až 1705 skoupil všechny díly sester Žďárských pan
Karel Joachym z Bredova a přivtělil dobrskou část, k níž patřila i Kroučová
k panství tachlovickému. Do této doby patří také další zmínka o
obyvatelích Kroučové, která pochází z roku 1713. Po válce třicetileté
(1618-1648) bylo ve vsi asi jen 7 obydlených usedlostí.
Počátkem 30-tých let
18.století, se stává Kroučová majetkem rodu Clary Aldringen, čímž se stává
majetkem statku Hospozín. Roku 1765 koupil Hospozín pan František Oldřich ze
Vchynic. a připojil tak obec Kroučovou k rozsáhlému panství Zlonickému. V
poddanství tohoto panství zůstala Kroučová až do zrušení poddanství v
roce 1871. Jméno tohoto rodu se později začalo přepisoval jako Kinský. Lze
říci, že pod panstvím tohoto rodu Kroučové začala vzdělanostně, kulturně
i hospodářsky růst. Kolem roku 1765 byla v Kroučové založena škola. Patřila
k nejstarším školám na Slánsku. Starší byly jen obecní školy v Hořešovicích,
Kolči, Kvílicích, Pozdni, Pcherách, Řisutech, Smečně, Zlonicích, Zvoleněvsi
a samozřejmě ve Slaném.
V roce 1806 měla Kroučová podle záznamů 29 domů obytných s 174 dušemi
( občany). Z těchto domů patřily k lenešickému panství dva. Jedním bylo
čp. 15 - hájovna s pěti dušemi a druhým domem byla myslivna čp. 23, kterou
též lenešické panství vlastnilo. Zde počet duší není uváděn. Obec
byla přifařena k Področovu a jeho klášteru Augustiánů. Dále zde byla škola,
obecní pastouška čp. 9 a flusárna, která byla
v čp. 24. V ní bydlely celkem 3 židovské rodiny s 15 dušemi.
Dle sčítání domů a lidí z poloviny století, z roku 1847, měla
Kroučová 30 domů a v nich žilo 202 lidí.
Na podzim
roku 1870 se opravovala střecha původního kostela. Byl ulit nový zvon od
Josefa Diepolda, zvonaře na Starém městě Pražském. Zvon byl pověšen 4.
srpna 1886. Náklady na jeho ulití a pověšení, včetně práce tesařské
byly 850 zlatých. Zvon váží 365 kilogramů a 60 dkg. Již následující rok
se dělal na zvon nový závěs, který včetně stolice, prací zednických,
tesařských a kamenických stál 347 zl. 65 krejcarů. Kolem kostela byl v dřívějších
dobách také hřbitov. Protože ale jeho kapacita nestačila, byl podle návrhu
a zaměření Karla Šouly, stavitele ze Zlonic,
vytyčen nový hřbitov na parcele č. 180. Jedná se o současný hřbitov.
Dne 19. září 1886 o půl desáté byl hřbitov vysvěcen v
Z jednotlivě získaných dokumentů jsme také zjistili, kdo stál v určité
roky v čele obecní rady, kdo byl tedy tehdy rychtářem nebo starostou obce až
do roku 1898.
1772 Martin Zlatník - asi rychtář, podepisoval smlouvy jako svědek
1776 Matěj Klátil - rychtář
1777 Franz Malecklý - rychtář
1778 Franz Malecký - rychtář
1811 Franz Malecký - rychtář
1830 Johann Fejfar - rychtář
1836 František Malecký - rychtář, konšel Josef Hykyš,
1839 František Malecký - rychtář
1843 Vojtěch Fejfar-rychtář, konšelé Fr. Malecký, Fr. Hykyš, J.
Uldrych
1848 Vojtěch Fejfar - rychtář
1862 Josef Zelenka
radní: Josef Klátil, Josef Fejfar
1863 Josef Zelenka
1864 Josef Zelenka
1868 Josef Fejfar
1870 Josef Fejfar
1873 Josef Fejfar
1875 Josef Fejfar
František Jabůrek byl 1. radní
1876 Josef Fejfar
1877 Josef Zelenka
1880 Josef Fejfar
Vojtěch Ulrych byl 1. radní
1881 Vojtěch Ulrych
1885 Josef Zelenka
Vojtěch Ulrych byl 1. radní
1886 Josef Zelenka
1887 Josef Zelenka
Vojtěch Ulrych byl 1. radní
1888 Josef Zelenka
1891 Václav Srb
1895 František Fejfar
1896 František Fejfar
1898 František Fejfar
Další zachycené stopy sledující historii Kroučové uvádějí, že
v roce 1887 měla již obec 42 domy a 325 obyvatel. V té době zde také působila
jednotřídní škola, kterou navštěvovalo 76 dětí, i ze sousedních obcí.
Ze starých chmelařských časopisů jsme zjistili, že v roce 1891 byl
v Kroučové pěstiteli chmele založen První chmelařský spolek v Království
Českém. Zde měl i svoje první sídlo. Mezi jeho zakladatele patřil místní
pokrokový sedlák František Fejfar (1865 - 1934), který bydlel v čp. 8. Pan
Fejfar byl prvním předsedou tohoto spolku. V předsednických funkcích následnické
chmelařské organizace, Jednoty chmelařské se sídlem v Žatci, pracoval až
do roku 1931, kdy jej nahradil jeho kolega, dlouholetý přítel a spolupracovník
statkář Cyril Vitner z Hředel. Pan Fejfar zůstal čestným předsedou
Jednoty chmelařské až do své smrti v prosinci roku 1934.
